|
|
Tento článek má za cíl poskytnout běžnému čtenáři základní vhled do principů okolo serializace a paralelizace v programátorské praxi.
V následujícím příspěvku se dozvíte, co je to stav, stavovost a bezstavovost. Článek svým obsahem do jisté míry navazuje na předešlý článek o kontextu.
V tomto článku se dozvíte o tom, co je to kontext a klíč a jaký mají tyto pojmy k sobě vztah.
V následujícím článku se dozvíte, co to znamená, když někdo řekne, že programuje robustně, i to, že to vůbec nemusí znamenat, že programuje dobře.
Tento článek má za cíl nastínit, jakými způsoby mohou dva objekty spolu komunikovat a jaké principy při tom platí.
V následujícím článku se dozvíte, co vyjadřují slova rozhraní (interface) a implementace, tedy dva mezi programátory běžně používané termíny.
V tomto článku bych rád představil princip zobecnění (generalizace) a specializace a také princip abstrakce, tedy dva principy, které spolu úzce souvisejí a které jsou v programování velmi důležité a hojně užívané.
V následujícím článku bych rád představil další ze stěžejních principů, který je pro psaní programů velmi důležitý. Jde o princip znovupoužití, tzv. reuse.
V následujícím článku bych rád objasnil, jak se vyvíjely fundamentální styly programování od jeho počátků dodnes.
Styl programování je vlastně způsob, jakým nad programem uvažujete, když program tvoříte. Během 50 let programovacích jazyků se po assembleru etablovaly dva další hlavní způsoby tvorby programů, a sice strukturované a objektově orientované programování. Sice existují i další způsoby, například funkcionální programování (implementované nově například v jazyku F# od Microsoftu), tyto ale netvoří hlavní proud a často bývají užity spíše v akademické než komerční sféře.
Partnerská sekce pro IT profesionály:
Microsoft TechNet/MSDN
